I investice do umění mohou ochránit úspory před inflací

Ilustrační fotografie

V době rostoucí inflace stojí řada lidí před otázkou, jak ochránit své volné finanční prostředky před znehodnocením. Jednou z možností, jak zachovat jejich hodnotu, jsou investice do umění. I ty ale mají svá pravidla.

Vydáno: 23. 11. 2021

Investice do umění patří mezi klasické alternativní investice. Odborníci doporučují, že by měly tvořit vždy jen část investičního portfolia. Lidé by se před jejich nákupem navíc vždy měli zamyslet a zjistit si, kde a za jakých podmínek mohou díla v případě potřeby prodat.

„Při nákupu i prodeji doporučuji spolupracovat se zavedenými prodejci, což jsou v tomto případě galerie nebo aukční domy. I v umění se to vzhledem k někdy až určité naivitě nepoučených nakupujících různými barony Prášily jenom hemží,“ upozorňuje finanční poradce skupiny Partners Vladimír Weiss.

Aktuálně zvýšený zájem o nákup uměleckých děl potvrzuje i ředitel a kurátor galerie Kvalitář Jan Dotřel. Podle něj je to dáno nejen rychle rostoucí inflací, ale i tím, že lockdowny přiměly mnohé domácnosti vylepšovat interiéry svých domovů. „I když se i ceny uměleckých děl v současnosti zvedly, stále nejde o skokový růst,“ říká Jan Dotřel.

Investor vs. sběratel
Nákup umění je odlišný od nákupu akcií, zlata, dluhopisů či podílových fondů. Už třeba proto, že pořízené dílo si člověk může vystavit doma. Řada alternativních investic se také pojí s hlubokým zájmem o věc. Ať jsou to obrazy, poštovní známky nebo podpisy známých osobností, často jde o koníček či přímo sběratelskou vášeň.

„Většina těchto lidí se ve svých oborech velice dobře orientuje. Neznají jen hodnotu toho, co nakupují, ale znají i kontext a historii, v nichž to, co nakupují, vzniklo. Alternativní investice jsou prostě něco docela jiného než například spekulace s Bitcoinem,“ říká finanční poradce.

Investoři do umění se dají rozdělit do tří skupin. „Jsou to prvosběratelé, kteří mají o umění zájem a s investováním do něj teprve začínají. Pak jsou to movití lidé, kteří své nákupy spojují s prestiží. A třetí skupinou jsou sběratelé, kteří systematicky budují své sbírky a neváhají do nich investovat větší objem peněz,“ vysvětluje Jan Dotřel.

I proto je důležité, aby si každý zájemce ujasnil, zda chce pouze investovat, nebo se chce stát i sběratelem.

„V tom prvním případě stačí oslovit odborníky, kteří pro klienta vytvoří sbírku děl, která už prošla prověrkou času a investice do nich je nejméně riskantní,“ doporučuje kurátorka galerií SmetanaQ a FasádaMarkéta Musilová. V druhém případě by se měl investor sběratel o trh s uměním zajímat.

„To znamená chodit na výstavy, odebírat tematické publikace, sledovat aukce. Tato cesta nejlépe sběratele navede na kýženou cestu rovnováhy mezi dobrou finanční investicí a tvorbou ucelené sbírky,“ upřesňuje Markéta Musilová.

Kolik investovat
Částky, které se dají do umění investovat, se různí. Záleží na každém, kolik peněz chce nebo si může dovolit do nákupu vložit. Může jít o jednotky či stovky tisíc, ale i jednotky či stovky milionů korun. S tím samozřejmě souvisí výše výnosu, ale také riziko, které investor podstupuje.

„Když investujete do kvalitního uměleckého díla, nemůžete se seknout,“ tvrdí Jan Dotřel s tím, že v tomto ohledu nemusejí zájemci nahlížet do katalogů velkých aukčních domů a galerií a kalkulovat svou investici v astronomických částkách, stačí se porozhlédnout doma.

„Česká scéna je exponenciálně napěchována tím nejkvalitnějším uměním. A je to znát i na objemu investovaných peněz. Loňský rok byl z hlediska prodejů lepší, než byl rok předchozí, a já doufám, že letošní rok bude ještě lepší,“ dodává galerista.

Maximálně 20 % portfolia
Podle odborníků největší jistota panuje u děl, která již takzvaně prošla časovou prověrkou. To znamená, že si drží svou hodnotu v průběhu času a nejsou jen výplodem dobového trendu nebo čáry marketérů prodejců umění. Avšak nejsou jenom ta.

„Nákup uměleckého díla bych klidně přirovnal třeba k nákupu akcií firmy, o které se tuší, že bude úspěšná. Ty také nemá cenu kupovat ve chvíli, kdy je kupují všichni, ale má smysl je kupovat v momentě, kdy o ně ještě vůbec není zájem, anebo třeba i je, ale většina investorů se žene za jiným hitem. To proto, že jedině tehdy se dají pořídit za rozumné peníze,“ radí Vladimír Weiss.

Podle něj by investice do umění měly tvořit maximálně 10 až 20 % investiční části portfolia.

„Já osobně nejsem zrovna fanouškem tohoto typu investic, mám raději ty, které člověk koupí a nesou mu běžný výnos, jako jsou akcie, dluhopisy či nemovitosti,“ podotýká finanční poradce.

Zároveň ale dodává, že investice do umění mají i jeden velice důležitý efekt. „Každá z nich totiž nepodpoří jen obchodníka s uměním, ale i autora díla, čímž de facto podpoří umění. A umění jako takové nepřináší pouze zisk, ale i kultivuje duši,“ uzavírá Vladimír Weiss.

Zdroj: iDNES.cz